Wolf
Canis lupus
Vlk obecný patří, spolu s rysem ostrovidem a medvědem hnědým, k původním druhům naší savčí fauny, který se v historických dobách vyskytoval na území celé ČR. Vlivem postupného odlesňování krajiny, rozšiřování osídlení a především přímého pronásledování člověkem byl však tento druh postupně na přelomu 19. a 20. století nejen u nás, ale téměř v celé střední Evropě zcela vyhuben. V posledních desetiletích se vlk obecný opět vrátil na naše území.
Vlk plní v lesních ekosystémech důležitou regulační, selekční a případně i sanitární funkci u populací divokých kopytníků, resp. spárkaté zvěře. Tím přímo ovlivňuje stav lesa a udržuje v něm přírodní rovnováhu. Zároveň ale působí škody na nedostatečně zabezpečených hospodářských zvířatech, čímž se dostává do konfliktu s hospodářskými a ekonomickými zájmy člověka.
Tento problém částečně řeší od roku 2000 zákon č. 115/2000 Sb, o náhradách škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy, není to však řešení zcela dostatečné. Státní ochrana přírody i proto připravila tzv. managementový plán - Program péče o vlka obecného, který se na řešení konfliktů spojených s návratem vlka do naší krajiny zaměřuje. Mezi jeho hlavní cíle patří zejména zavedení fungujícího systému pro poskytování financí na realizaci preventivních opatření na ochranu stád a zavedení funkčního systému šetření škod a vyplácení náhrad škod způsobených vlkem na hospodářských zvířatech. Dále se zaměřuje na stanovení dalších opatření, která mají zajistit možnost koexistence vlka a člověka v dnešní kulturní krajině, ať už jde např. o zavedení jednotného systému monitoringu nebo určení jasného postupu v případě výskytu problematických jedinců. Důležitou součástí programu péče o vlka je také definování tzv. příznivého stavu druhu z hlediska ochrany podle Směrnice o stanovištích (směrnice č. 92/43/EEC, o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin) ve spolupráci s okolními státy (Německo, Polsko).