Nahoru

Příčiny ohrožení

Medvěd (Ursus arctos), vlk (Canis lupus) a rys (Lynx lynx)

Ilegální lov a pronásledování

Nelegální odstřel patří u všech tří velkých šelem k nejvýznamnějším příčinám ohrožení. Z území České republiky existují doložené údaje o upytlačení rysů ze všech oblastí jeho výskytu.
Jen v jihozápadních Čechách bylo pro kraniometrická studia shromážděno v období 1995 – 1999 celkem 47!!! lebek upytlačených rysů. Z 16 radiotelemetricky sledovaných rysů na Šumavě a v Bavorském lese byli prokazatelně ilegálně zastřeleni 3 jedinci, dalších 5 pak bylo zastřeleno velmi pravděpodobně, tj. dohromady 50 %. Z anonymního dotazníkového průzkumu, kterého se zúčastnilo celkem 204 myslivců, 133 studentů myslivosti na středních školách a 78 na vysokých školách, vyplývá, že 36,9 % myslivců z oblastí výskytu rysa v České republice zná konkrétní případy pytláctví a že 10,3 % dotázaných myslivců se k pytláctví přiznalo. Nelegální lov se bohužel podílí v širší oblasti Šumavy a Bavorského lesa přibližně z 80 % na celkové mortalitě rysa ostrovida.
Z území České republiky existují i údaje o nelegálním zástřelu vlků a medvědů. Neprokázané údaje o cíleném pytlačení vlků pochází zejména z Beskyd, ale i ze Šumavy. Údaje o upytlačení medvědů pocházejí z Jeseníků a zvláště pak z oblasti Makyty v Javorníkách.
Konkrétního pytláka se však v České republice doposud nepodařilo dopadnout.

Odmítavý postoj veřejnosti

Velké šelmy představují pro obyvatele celé střední Evropy asi nejproblémovější skupinu ze všech volně žijících živočichů a jsou často symbolem skrytých socioekonomických konfliktů. Většina lidí se velkých šelem bojí nebo má před nimi značný respekt. Opětovný návrat velkých šelem do současné přírody proto přijímají s přirozenými obavami nebo s velkými rozpaky a to i jiné skupiny než jsou chovatelé hospodářského zvířectva či myslivci.
Stejně jako jinde i u nás je obyvatelstvo rozděleno mezi městskou většinu a venkovskou menšinu. Lidé žijící na venkově a využívající přírodu stále více či méně tradičním způsobem musí s velkými šelmami žít a o přírodní zdroje se s nimi dělit. Lidé z měst, kteří mají často romantické představy o přírodě, nebo kterým je příroda lhostejná, se s velkými šelmami v normálním životě vůbec nesetkávají. Kontrast a konflikty mezi městskými centry a venkovskými oblastmi jsou často příčinou velmi emotivních názorových sporů. Pokud ve veřejnosti převládá názor, že velké šelmy do dnešní přírody nepatří a pokud obyvatelé venkova nepociťují spoluodpovědnost za zachování velkých šelem v přírodě, je jejich ochrana zcela neúčinná. Z velkých šelem je veřejností nejvíce pozitivně přijímán medvěd, nejméně pak vlk. Rys není tolerován především myslivci, a tento vztah pak může vyústit v radikální řešení v podobě ilegálního zástřelu rysa.

Úhyny na silnicích

Rysové jsou na dopravních komunikacích ze všech velkých šelem usmrcováni nejčastěji, jednotlivé případy jsou známy již z období šíření druhu v 50. letech 20. století a v oblasti Šumavy a Bavorského lesa představují ztráty způsobené dopravou 6 % z celkové mortality rysa ostrovida.
Medvědi se stávají častou obětí kolizí s dopravními prostředky, zvláště s vlaky. Ačkoliv na lokalitách výskytu medvěda u nás v oblasti Beskyd není dopravní zatížení vysoké, je již známo usmrcení jednoho jedince kamionem v květnu 1996 poblíž hraničního přechodu v Mostech u Jablunkova. Zatím není na našem území znám ověřený případ usmrcení vlka na silnici či železnici.

Fragmentace biotopu a ztráta genetické variability

Moderní dopravní komunikace a vysoký provoz na nich představují v současnosti pro velké šelmy nejen přímé smrtelné nebezpečí v důsledku střetů s dopravními prostředky, ale vytvářejí i obtížně překonatelné překážky. Zvláště pak oplocené, zabetonované či jinak ohrazené dálnice, rychlostní komunikace či železniční rychlodráhy přetínají přirozené migrační koridory a na některých úsecích zcela eliminují prostupnost krajinou. Dopravní komunikace tak způsobují fragmentaci krajiny tím, že ji rozdělují do menších, navzájem izolovaných částí.
Izolovanost jednotlivých stanovišť a přerušení „migračních“ koridorů má pak za následek i rozdrobení populací druhů do izolovaných subpopulací a ztrátu genetické variability, což může způsobit snížení životaschopnosti těchto subpopulací, vedoucí až k jejich zániku.
V současnosti představuje nejdůležitější bariéru ztěžující možnost migrace dálnice Praha – Brno a Plzeň - Rozvadov.