Nahoru

Mihule ukrajinská - Olomoucko

Eudontomyzon mariae

Mihule ukrajinská patří v rámci České republiky mezi nejohroženější druhy živočichů. Vyskytuje se pouze na velmi krátkém úseku potoka Račinka u Velkých Losin a oproti minulosti její početnost silně poklesla.

Biologie a ekologie druhu

Mihule ukrajinská patří mezi netažné a neparazitické druhy mihulí (řada zástupců mihulí je parazitická). Většinu svého života (4-5 let) žije ve stádiu larvy, tzv. minohy, dospělí jedinci žijí jen krátce, záhy po vytření hynou. Larvy žijí zahrabané v bahnitopísčitých náplavech a živí se filtrací jemného materiálu. Dospělé mihule po metamorfóze již potravu nepřijímají.

Na většině svého areálu se mihule ukrajinská vyskytuje spíše ve větších tocích středních poloh, než v podhorských potocích, jakým je Račinka. Pro přítomnost mihule je mimořádně důležitá existence bahnitopísčitých náplavů, jejich výskyt ohrožuje jakékoliv znečištění vody, ale i přítomnost nepůvodních predátorů.

Potok Račinka, ukázka opatření podporujících vznik bahnitopísčitých náplavů. Autor Václav John

Obr.: Potok Račinka, ukázka opatření podporujících vznik bahnitopísčitých náplavů. Autor snímku: Václav John

Rozšíření

Areál výskytu mihule ukrajinské v Evropě je poměrně velký, zahrnuje části úmoří Černého, Baltského, Azovského, Jaderského a Egejského moře. Česká republika leží na samém okraji areálu; na Slovensku se vyskytuje v řadě povodí, nejzajímavější je výskyt ve slovenské části povodí Moravy (říčka Rudava). Situace je taxonomicky nejasná, populace v západní části areálu se často označují jako samostatný druh mihule Vladykovova (Eudontomyzon vladykovi).

První doklad o výskytu na našem území pochází až z roku 1969, nicméně zprávy o výskytu údajné mihule říční z povodí Moravy z 19. století naznačují, že mohlo jít ve skutečnosti o mihuli ukrajinskou (výskyt tažné mihule říční v povodí Moravy by byl značně nepravděpodobný). V té době se mihule vyskytovaly v potoce Račinka, kde byly znovu potvrzeny až po 30 letech v roce 1994. V průběhu let 1998-2011 zde probíhal monitoring, který ukázal silně klesající populační trend. V roce 2013 byla již mihule považována za vymřelou, nicméně v roce 2014 se podařilo prokázat výskyt ve spodním toku Račinky, kde předtím monitoring neprobíhal. Odhadovaná početnost v roce 2016 byla 450 – 600 larev, bohužel však k poslední reprodukci došlo v roce 2015 a početnost klesá.

Mihule ukrajinska

Status ochrany

  • Evropská směrnice o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (92/43/EEC) – druh zařazený do Přílohy II.
  • Zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. - zvláště chráněný druh živočicha, prováděcí vyhláška 395/1992 k tomuto zákonu - druh kriticky ohrožený (KO).
  • Červený seznam obratlovců - druh kriticky ohrožený (CR).

Příčiny ohrožení

Vysoká predace

Populace mihule je pod silným predačním tlakem. V nedávné minulosti šlo hlavně o pstruha potočního (Salmo trutta f. vario), jehož počty ale byly cíleně zredukovány odlovem. V korytě Račinky se vyskytují i další druhy predátorů, včetně nepůvodního norka amerického (Neovison vison).

Úprava koryta toku

Vodohospodářské úpravy na Račince vedly k napřímení koryta a zániku meandrů. Tím došlo k významnému zmenšení úseku vhodného pro život mihulí, protože v místech bez výskytu meandrů nejsou vhodné bahnitopísčité náplavy.

Fragmentace toku

Zejména mezi říčním kilometrem 0,0 a 1,8 existuje více překážek, které jsou pro mihule neprostupné (znemožňují mihulím se dostat do výše položených úseků proti proudu).

Klimatické extrémy

Z důvodu mimořádného sucha, které začalo v roce 2015 a pokračovalo v následujících letech s extrémem v roce 2018, došlo i v potoce Račinka k výraznému snížení vodní hladiny. Nízké stavy vody dále ohrožují již tak zdecimovanou populaci mihule. Naopak při bleskových povodních dochází ke splavení larev do méně vhodných spodních úseků, případně až do navazující Losinky, do které Račinka ústí. Příčně stupně pak těmto splaveným larvám neumožňují návrat do vhodných úseků.

Znečištění toku

Oproti minulosti se kvalita vody na horním a středním toku Račinky zlepšila a je z hlediska mihulí vyhovující. Problémem je nicméně spodní úsek Račinky. Zde ústí na úrovni říčního kilometru 0,7 výtok z lázeňského domu Eliška. Do toku se tak dostává teplá termální voda obohacená o sirovodík a pravděpodobně obohacená o zbytky jídel z místní kuchyně. Rozdíl teplot nad a pod výpustí je až 3 °C. To je zřejmě i důvodem proč přímo pod výpustí nikdy nebyl nalezen výskyt larev, ačkoliv zde jsou vhodné náplavy.

Regionální akční plán

Hlavním cílem RAP je stabilizace a záchrana populace mihule ukrajinské. Každoročně probíhá pravidelný monitoring mihulí a jsou zjišťovány počty larev v jednotlivých věkových kategoriích. Dále probíhá záchranný odlov splavených mihulí, které jsou přemisťovány do vhodnějších úseků v horní části toku. Kromě toho probíhá i odlov pstruha potočního, aby došlo ke snížení predačního tlaku na populaci mihulí.

V roce 2019 došlo k realizaci zakázky na instalaci příčných prahů a výhonů, které mají zlepšit tvorbu meandrů ve střední a horní části toku. Do budoucna je připravována komplexní revitalizace toku Račinky.


Související dokumenty