Nahoru

Okáč skalní - CHKO České středohoří

Chazara briseis

Ještě v 1. polovině 20. století byl okáč skalní sice méně častým, ale poměrně rozšířeným druhem denního motýla se stovkami známých lokalit. S ústupem extenzivní pastvy a souvisejícím zánikem krátkostébelných trávníků však drasticky vymizel z většiny území České republiky a nyní patří mezi kriticky ohrožené druhy.

Biologie a ekologie druhu

Housenky okáče skalního se živí různými druhy trav, především kostřavou ovčí (Festuca ovina). Housenka potřebuje pro svůj vývoj výslunná místa a není schopná dokončit vývoj v místech s vyšší vegetací, od čehož se odvíjí biotopové nároky druhu – mimo krátkostébelné rozvolněné trávníky není schopný přežít. Drobné housenky přezimují ukryté ve vegetaci, na jaře dokončují vývoj a zakuklí se. Dospělí motýli vyletují zhruba od poloviny až konce července a můžeme se s nimi setkat až do září. Oproti většině jiných druhů motýlů žijí imaga poměrně dlouho, často déle než měsíc. Kromě existencí krátkostébelných trávníků vyžaduje okáč skalní i roztroušených dřevin (hlavně keřů), které využívají imaga jako místa k odpočinku ve stínu a úkrytu před letními vedry.

Rozšíření

Okáč skalní je rozšířený na obrovském areálu, od severní Afriky a velké části Evropy, po střední Asii a západní oblasti Číny. Zejména ve střední a západní Evropě došlo k drastické redukci areálu okáče – dnes je tento druh vymřelý v Polsku a na Slovensku a i v ostatních středoevropských státech je na pokraji vyhynutí.

V České republice byl tento druh historicky velmi rozšířený především v termofytiku (jižní Morava, střední a severozápadní Čechy), celkový výskyt ale zasahoval prakticky do všech regionů, mimo horských oblastí. Na Moravě přežíval až do 90. let 20. století v oblasti Pálavy, v Čechách ještě po roce 2000 přežíval v Českém krasu (Zlatý kůň). V současné době přežívá již pouze v lounské části Českého středohoří.

Okac skalni

Status ochrany

  • Zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. - zvláště chráněný druh živočicha, prováděcí vyhláška 395/1992 k tomuto zákonu - druh silně ohrožený (SO).
  • Červený seznam bezobratlých ČR - druh kriticky ohrožený (CR).

Příčiny ohrožení

Zánik extenzivní pastvy

Travnaté biotopy mírného pásu byly po staletí udržovány extenzivní pastvou a sečí. S postupným zánikem extenzivního hospodaření, který urychlila nucená kolektivizace v 50. a 70. letech, došlo k vymření mnoha druhů vázaných především na nejranější sukcesní stádia, tj. krátkostébelné trávníky. Takto zanikly všechny lokality ve volné krajině – buď nastala absence pastvy a seče a vhodné biotopy zarostly, nebo se pastva stala příliš intenzivní a trávníky degradovaly. Dnes v krajině již extenzivní pastvu nevidíme – louky buď nejsou pasené vůbec, nebo se na nich naopak pasou obrovská stáda dobytka.

Nevhodná péče o chráněná území v minulosti

Pro mizející druhy travnatých biotopů byla vyhlašována chráněná území ve snaze zastavit jejich úbytek. Bohužel dřívější představa, že stačí zajistit ochranu stepních lokalit bez nutnosti péče o ně, byla zcela nesprávná, bez pastvy a seče stepi postupně zanikaly. V další fázi docházelo často k botanicky orientované péči o lokality, která často nebrala ohled na požadavky ohrožených druhů hmyzu. Teprve v posledních letech jsou zohledňovány i požadavky ohrožených druhů bezobratlých.

Regionální akční plán

Hlavním cílem RAP pro okáče skalního je stabilizovat a zajistit přežití poslední známé populace v České republice. Důraz je kladen na adekvátní péči o biotopy motýla. Na lokalitách okáče skalního v Českém středohoří probíhá pastva smíšenými stády ovcí a koz. Vzhledem k tomu, že v době, kdy se na kopcích nepáslo, došlo k nahromadění stařiny, kterou ovce nespasou, je pastva kombinována s vyhrabáváním stařiny v předjarním období. Na takto udržovaných místech lze v posledních letech pozorovat vzestup populace okáče skalního. Zhruba před 5 lety se okáči skalní vyskytovali už prakticky pouze na Rané s jednotlivými zálety na sousední Oblík. Cílenou péčí o lokality, spojenou se zahájením záchranného chovu a reintrodukcemi, se podařilo zvýšit počty motýlů na Rané a navrátit okáče skalního na další kopce, zejména Dlouhou horu a Číčov.

Dalším cílem je obnova výskytu okáče skalního v některých regionech, z nichž vymizel. V současné době probíhají pokusy o jeho návrat na stepní lokality na území Prahy, Českého krasu a litoměřické části Českého středohoří (vrch Radobýl). Do budoucna je zvažován návrat mj. na Pálavu.

Protože je okáč skalní ideálním deštníkovým druhem, zajišťuje jeho ochrana i ochranu mnoha dalších ohrožených druhů hmyzu vázaného na krátkostébelné trávníky.


Související dokumenty