Nahoru

Hnědásek osikový

Autor snímku: Václav John
Autor snímku: Václav John
Autor snímku: O. Čížek
Autor snímku: P. Bína

Euphydryas maturna

Hnědásek osikový je kriticky ohrožený druh řídkých a prosluněných listnatých lesů nížin a pahorkatin. Pro jeho ochranu je nutná zejména péče o vhodný biotop.

Takovým vhodným biotopem jsou raná sukcesní stadia lesů s nízkým zápojem stromového patra a bohatým bylinným i keřovým patrem. Proto je pro jeho záchranu potřeba obnovit tzv. výmladkové hospodaření (pěstování nízkých a středních lesů). Historicky se tento druhu vyskytoval na více místech v Polabí, na střední a jižní Moravě, v současnosti však přežívá v celé ČR poslední populace v Polabí v PR Dománovický les. Její početnost je navíc v současné době pod hranicí dlouhodobé udržitelnosti.

Autor snímku: O. Čížek

Živnou rostlinou larev hnědáska osikového je v Čechách pouze jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), v sousedním Slovensku jsou ale známé i populace využívající ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare). Housenky po přezimování) využívají více druhů bylin, mj. např. rozrazil břečťanolistý (Veronica hederifolia). Dospělci se živí zejména nektarem bíle kvetoucích keřů, např. svídy a kaliny. Pro všechna vývojová stadia je nejvhodněnší polostín, kladoucí samičky pak preferují spíše vlhká a závětrná místa. Dá se říci, že tento druh stopuje raně sukcesní stadia lesů, není však schopen dálkových přeletů (disperzní vzdálenost max. 1 km), a proto vyžaduje poměrně rychlou obnovu (cca po 15-20 letech) těchto raných stadií biotopu na vzájemně propojených plochách.

Cílem záchranného programu je dosáhnout optimální péče o biotop a zajistit dlouhodobé přežití populace v Dománovickém lese. Kromě toho se snažíme navrátit motýla na některé historické lokality výskytu v oblasti Polabí.Takovým vhodným biotopem jsou raná sukcesní stadia lesů s nízkým zápojem stromového patra a bohatým bylinným i keřovým patrem. Proto je pro jeho záchranu potřeba obnovit tzv. výmladkové hospodaření (pěstování nízkých a středních lesů).Staré nálezy tohoto motýla jsou známy z řady míst v Čechách i na Moravě, v současnosti však přežívá v celé ČR jedna poslední populace v Polabí. Její početnost je navíc v současné době pod hranicí dlouhodobé udržitelnosti.


 

Mapa výskytu