Nahoru

Hořec jarní

NPR Praděd, Velká kotlina. Autor snímku. M. Ulrych
Autor snímku: A. Klaudisová
Autor snímku: A. Šlechtová
NPR Praděd, pohled na Velkou kotlinu. Zdroj:fotoarchiv AOPK ČR.

Gentiana verna subsp. verna

Běžná léčivka nebo kriticky ohrožený druh?

„Rostlina ta má síly léčivé, a proto potřebuje se v lékařství. Dávka malá podporuje zažívání. Potřebuje se obyčejně co thé; též s lihem a vínem vařen působí proti obtížím v žaludku, průjemu a blednici. Pro zvířata jest hořec jedním z nejlepších léků, zvláště proti špatnému zažívání a křečím, proti žloutence, zimnici, červům aj.“ (dr. V. K., Český herbář vydaný Aloisem Hynkem v roce 1899)

Hořec jarní (Gentiana verna ) se ještě za úsvitu 20. století vyskytoval na bezmála sedmdesáti lokalitách v Čechách i na Moravě. Tehdy byl ještě druhem poměrně častým, rostoucím na středně vlhkých travnatých nízkostébelných loukách a horských stráních, zejména v oblasti mezi Vltavou a Brdy až po Krumlovsko a Karlovarsko v Čechách a v oblasti Hrubého Jeseníku na Moravě.
O několik desítek let později, byl hořec jarní ustanovením § 48 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění, Ministerstvem životního prostředí vyhlášen vyhláškou č. 395/1992 Sb. za zvláště chráněný druh rostliny v kategorii kriticky ohrožený druh.

Autor snímku: A. KlaudisováV současnosti se u nás vyskytuje v nížinné formě na jediné lokalitě v NPP Rovná na Strakonicku a v horské formě na dvou lokalitách v CHKO Jeseníky.

Hlavní příčinou ústupu tohoto druhu ve 20. století mohl být zřejmě zpočátku sběr a využívání rostlin coby léčivek, avšak od 40. - 50. let byla hlavním viníkem zániku populací změna hospodaření na stanovištích hořce, a to obzvláště ustoupení od kosení a pasení, v důsledku čehož nebyl hořec jarní schopen konkurovat šířícím se lučním druhům bylin a trav.


 

Mapa výskytu