Nahoru

Biologie a ekologie druhu

Hořec jarní (Gentiana verna subsp. verna)

Hořec jarní je vytrvalá nízká bylina s dlouhým často větveným oddenkem, z něhož vyrůstají sterilní nebo fertilní listové růžice. Sterilní listové růžice vyrůstají prvním rokem, rostliny kvetou zpravidla druhým rokem. Nížinná forma začíná rozkvétat koncem dubna, horská forma kvete od poloviny června do července. Opylování je převážně hmyzem, četná semena se vytvářejí ve stopkatých válcovitých tobolkách. Semena klíčí po stratifikaci, jejich životnost je však krátká. Po odkvětu lodyha a její listová růžice odumírají a zbylý oddenek opět vytváří výběžky s adventivními kořínky, takto vytvořené klony rostlin mohou vytrvávat na stanovišti několik let. Rostliny jsou tolerantní vůči mrazu, fotosyntetizují i během zimního období. Druh s mykorhizní symbiozou.

Autor snímku: M. Fialová.

Jedná se o heliofilní druh. Nížinný ekotyp roste na nehnojených, střídavě až trvale vlhkých loukách a pastvinách, ve společenstvech svazu Molinion, popř. Caricion davallianae, vzácněji Arrhenatherion, horský ekotyp v ČR na mokvavých skalkách ve sv. Agrostion alpinae, Swertio-Anisothecion squarrosi, Cardamino-Montion a zasahuje i do sv. Nardion. Půdy mají neutrální až zásaditou reakcí. Hořec jarní nesnáší konkurenci, naopak mírná disturbance je vítaná.