Nahoru

Biologie a ekologie druhu

Koniklec otevřený (Pulsatilla patens)

Koniklec otevřený je vytrvalá trsnatá bylina se silným oddenkem a hluboko kořenícím kořenem. Na jaře (v březnu až dubnu) na sebe upoutá pozornost velkými světle fialovými květy se značným množstvím spirálovitě uspořádaných žlutých tyčinek uprostřed. Teprve při dokvétání se plně vyvíjí listy, které jsou hluboce trojčetně dělené. Tvar listů je důležitým znakem pro odlišení od podobného koniklece velkokvětého. Rozpoznání těchto dvou druhů také ulehčuje fakt, že zatímco koniklec otevřený roste jen v Čechách, tak koniklec velkokvětý nalezneme jen na jižní Moravě. Od našeho nejběžnějšího koniklece lučního českého se koniklec otevřený liší např. vzpřímenými nálevkovitými květy, zatímco koniklec luční má tmavě fialové zvonkovité květy sehnuté k zemi. Lodyha i listy koniklece otevřeného jsou hustě bělavě chlupaté. Po odkvětu se stonek prodlužuje, díky čemuž se nažky s nápadným chmýrem dostanou výše nad okolní vegetaci a mohou se snadněji šířit pomocí větru.
Rostlina patří do čeledi pryskyřníkovité (Ranunculaceae) a stejně jako ostatní zástupci této čeledi je jedovatá. Obsahuje jedovatý glykosid ranunkulin, který způsobuje při styku s pokožkou záněty a při požití zvracení a průjmy. 
Koniklec otevřený roste v suchých až mírně vlhkých travinných porostech, ale i v lesních lemech a na světlinách, v křovinách a reliktních borech. Tyto porosty patří především do společenstva řádu Festucetalia valesiacae a svazů Koelerio-Phleion phleoidis a Erico-Pinion. Více než vyprahlé jižní svahy mu vyhovují svahy orientované západně a severně. Nejčastěji osidluje kyselé až velmi kyselé mělké kamenité půdy, které jsou dobře propustné.

Autor snímku: D. Turoňová