Příčiny ohrožení

Hlavní příčinou úbytku krasce dubového je nedostatek vhodných porostů. Ke svému vývoji potřebuje staré mohutné duby s chybějící kůrou, které jsou současně dostatečně osluněné. Staré mohutné solitérní duby na většině lokalit dožívají, ale prakticky úplně chybí stromy mladších generací, které by ty staré v dohledné době nahradily. Krasci tak postupně přichází o mikrohabitaty vhodné k rozmnožování a vývoji larev. Mnohem horší situace nastane v horizontu několika málo desetiletí, kdy těchto stromů bude např. v oblasti Soutoku, kde žije jeho zřejmě nejsilnější populace u nás, akutní nedostatek.

Dalším problémem je to, že některé původně solitérní stromy nebo řídké lesní porosty zarůstají náletem a houstnou. To přímo oslabuje původní solitéry, které odumírají rychleji, než by tomu bylo za normálních okolností. Dále tento fakt zhoršuje kvalitu mrtvého dřeva z pohledu krasce, protože přibývá zastíněného dřeva na úkor osluněného, které druh jednoznačně preferuje. Význam tohoto negativního faktoru je značný zejména v méně početných populacích (NPR Divoká Oslava a části Třeboňska), kde druh přežívá v suboptimálních podmínkách, ale problémy působí všude, včetně oblasti jihomoravských lužních lesů.