Nahoru

Biologie a ekologie

Rak kamenáč (Austropotamobius torrentium)

Raci jsou řazeni do velké souborné skupiny korýši (Crustacea). Korýši jsou primárně vodní živočichové, kteří naleží do kmene členovců (Arthropoda). V rámci tohoto kmene spadají do řádu Decapoda (desetinožci), kam patří i další skupiny nejznámějších korýšů – krabi, raci poustevníči, krevety a langusty.

Všichni raci vytvářejí infrařád Astacidea, která zahrnuje jak sladkovodní raky (Astacoidea), tak mořské humry. Rak kamenáč je sladkovodní rak z čeledi Astacidae. Příbuzenské vztahy jednotlivých výše zmíněných skupin ukazuje obrázek.

Kladogram znázorňující systematické zařazení raků.

Povrch račího těla kryje pevná chytinová kutikula prostoupená uhličitanem a fosforečnanem vápenatým. Jak rak roste, kutikula je periodicky svlékána a nahrazována pokažné novou kutikulou, která je zpočkátku měkká. Rak je v tomto období zranitelný.

Druhově specifické znaky na povrchu kutikuly, drobné trny a hrbolky na hlavohrudním štítu (carapax), případně na klepetech (chelipedy), jsou vedle zbarvení obvykle dobrými rozlišovacími znaky jednotlivých druhů.

Rak kamenáč se prokazatelně dožívá více než 10 let. Dospělosti dosahuje ve věku přibližně 3 let (v méně příznivých podmínkách později). Samice tou dobou dorůstají velikosti cca 6 cm. Stejně staří samci jsou vždy větší než samice. Mohou dosahovat až 12 cm, obvykle se však jejich velikost pohybuje v rozmezí 8-10 cm. K páření dochází na podzim, obvykle v říjnu a listopadu. Mláďata se líhnou v následujícím roce od května do poloviny července. Vývoj raků je přímý, bez larválního stadia.

Prakticky se jedná o nejmenší a nejpomaleji rostoucí evropský druh raka. I rychlostí rozmnožovaní a velikostí snůžky ho ostatní evropské druhy předčí. A nejen ty evropské. Zejména invazní druhy severoamerických jsou z toho hlediska konkurenčně schopnější.

Raci jsou všežravci a jsou podstatnou součástí vodních ekosystémů. Jsou důležití konzumenti detritu či řasových nánosů i predátory vodních bezobratlých živočichů.

Preferovaným přirozeným prostředím raků kamenáčů jsou horní části meandrujících zastíněných toků s vyšším proděním vody. Raci, a zvláště rak kamenáč, byli považováni za indikátory čistých potoků. Přesto byli nalezeni i v pomaleji tekoucích vodách, stojatých vodách rybníků a dokonce i ve vodě značně znečištěné. Příkladem toku, který je značně znečištěný odpadními vodami, a přesto je jednou z lokalit výskytu raka kamenáče, je Zákolanský potok a jeho přítoky. Nízká kvalita vody však může raky dlouhodobě oslabovat.

Pro svůj život raci potřebují dostatek úkrytů. Nesnesou tedy koryto potoka zanesené bahnem a upravované toky bez kamenitého dna a členitých břehů, kde kořeny dřevin nezasahují do koryta.