Příčiny ohrožení

Ropucha krátkonohá je druhem obnažených pionýrských stanovišť, která z naší krajiny velmi rychle mizí a s nimi i ona. Paradoxně je přitom obětí zvýšeného zájmu o ochranu přírody v poslední čtvrtině 20. stol., protože i díky tomu se staly rekultivace součástí těžebních plánů. Následně pak došlo k rekultivaci mnoha těžeben či výsypek, které ropuše krátkonohé před tím, na rozdíl od nově upravených ploch, vyhovovaly.
Primárním důvodem úbytku tohoto druhu jsou technické rekultivace. Při nich se narušený ale otevřený a zpravidla holý povrch těžeben (hnědouhelné doly, pískovny, hliníky) a výsypek zaveze zeminou a velmi často osadí dřevinami. Přitom zanikají jak drobné mělké tůně, které tento druh využívá k rozmnožování, tak otevřené holé plochy v okolí, kde loví. Nežádoucí dopady má také hydrická rekultivace, kdy jsou plochy zaplaveny vodou v podobě uměle vytvářených rozsáhlých hlubokých jezer, které svými parametry ropuše krátkonohé nevyhovují. Podobné dopady má také útlum armádních aktivit v nejrůznějších typech vojenských výcvikových prostorů. Biotop sice není zpravidla záměrně ničen, jako se to děje v případě rekultivací, ale postupně zaniká v důsledku sukcese. Zejména pojezdy vojenských vozidel totiž udržovaly půdní povrch holý, případně porostlý jen sporou vegetací. Zároveň při něm docházelo ke vzniku drobných mělkých kaluží, které ropucha potřebuje k rozmnožování. Vhodné tůně vznikaly také v důsledku cvičných střeleb, případné požáry zase pomáhaly udržovat nízký vegetační zápoj. Bez těchto aktivit ale vítězí sukcese a plochy postupně zarůstají nejrůznější vegetací, takže je konečný výsledek podobný dopadům rekultivací.
Dalším rizikovým faktorem jsou změny v zemědělství, zejména v preferovaných plodinách. Od zeleniny, chmelu nebo řepy se stále častěji přechází na řepku nebo obilí. Přitom ubývá volné půdy na polích. Zatímco pro první skupinu plodin je typická volná půda mezi jednotlivými rostlinami, v druhém případě to neplatí a ropucha tak přichází o alternativní terestrický biotop. Z tohoto důvodu došlo k poklesu její početnosti až vymizení jejich populací na Rakovnicku, středním Polabí a dokonce i na Chebsku.