Nahoru

Matizna bahenní

Autor snímku: D. Turoňová
Autor snímku: J. Uhlíková
Autor snímku: A. Klaudisová

Angelica palustris

Vědecký název "Ostericum" (starší druhové jméno této rostliny je Ostericum palustre ) pochází z řeckého slova "hysterikos", rostlina se používala pro svůj obsah kumarinů a silic jako léčivý prostředek při hysteriích, ale také při ženských potížích. "Palustre" znamená bahenní a charakterizuje tak vazbu druhu na mokřadní stanoviště.

Matizna bahenní je statná (výška 75 - 145 cm) dvouletá, zřídka víceletá rostlina z čeledi mrkvovitých. Kvete jednou za život, obvykle od června do září, drobnými bílými květy uspořádanými ve složených okolících. Od běžně se vyskytujícího vzhledově podobného děhele lesního (Angelica sylvetris) se liší především mírně lesklými světlezelenými listy, dolů zalomenými v místě jařem.

Matizna bahenní.Hlavní areál matizny se rozkládá ve východní polovině Evropy a na západní Sibiři, střední Evropou probíhá západní hranice areálu. V Čechách rostla do začátku 20. století na jediné lokalitě u Všetat. Na Moravě bylo evidováno původně 6 lokalit, všechny též zanikly. V současné době se vyskytuje jen na lokalitě u Hrdibořic – NPP Hrdibořické rybníky, která byla objevena v 70. letech minulého století.

Důvodů zániku lokalit bylo několik. Především došlo k narušení vodního režimu a k rozorání původních slatinných luk. Dalšími negativními faktory byly chemizace pozemků a sukcesní změny. Zbytková populace byla tak malá a podmínky stanoviště tak nevyhovující, že se druh od 80. let nebyl schopen samovolně šířit. Proto a též z důvodu ohrožení druhu v celé západo- a středoevropské části areálu byl navržen záchranný program matizny bahenní, který byl jako první záchranný program pro rostliny schválen Ministerstvem životního prostředí v roce 2000.


 

Mapa výskytu