Biologie a ekologie okáče jílkového

Okáč jílkový je druh jednogenerační a jeho vývoj probíhá od konce května do začátku července. Samice kladou vajíčka jednotlivě na živné rostliny, které rostou v polostínu na okraji stromového nebo keřového porostu. Méně často se vyskytují na otevřených světlinách, nikdy však ne v hustém zapojeném lese. Tento druh je tedy vázán na řídké, dostatečně prosvětlené listnaté lesy s členitým keřovým a nezapojeným bylinným patrem, kde převažují trávy a ostřice. Takové podmínky nachází v lesích, kde probíhá pastva dobytka, nebo v mladých pařezinových porostech. Naopak mu nevyhovují rozsáhlé paseky, kde půda příliš vysychá. Housenky ke svému vývoji potřebují dostatek slunečního svitu, zároveň ale nesmí dojít k vyschnutí živných rostlin na přímém slunci. Živnou rostlinou je v podmínkách ČR nejčastěji ostřice doubravní (Carex fritschii) a ostřice Micheliova (Carex michelii), v západní Evropě se housenky živí i dalšími druhy ostřic a lipnicovitých trav.

V dopoledních hodinách se dospělci zdržují při zemi, během dne se přesouvají do keřového patra a na nízko visící větve stromů, kde sají medovici z listů a šťávy z pupenů. Samci, často ve skupinách, vyhledávají také mršiny a trus, zatímco samice žijí jednotlivě a skrytě. Okáč jílkový má omezenou schopnost dálkového přelétání. Maximální zaznamenané vzdálenosti přesahovaly na jihomoravských lokalitách zhruba 2 kilometry u obou pohlaví, přičemž starší samice jsou pohyblivější. Tento druh využívá celé rozsáhlé komplexy raně sukcesních ploch v lesních porostech. Bylo také prokázáno, že samice mají tendenci opouštět příliš malé lokality s populacemi s nízkymi počty jedinců.

Foto: Zdeněk Hanč