Příčiny ohrožení bourovce trnkového

Ústup nízkokmenných a středních lesů

Nízkokmenné lesy představovaly v minulosti běžnou formu lesního hospodaření. Ve druhé polovině 19. a na počátku 20. století však ztratily na významu a většina z nich byla postupně přeměněna na vysokokmenné porosty. S jejich zánikem došlo i k úbytku vhodných stanovišť pro bourovce, který nedokázal přežívat v zastíněných, uzavřených lesích s hustým zápojem.

Ústup extenzivní pastvy

Mimo světlé lesy se bourovec vyskytuje také na křovinatých pastvinách a loukách. Extenzivní pastva zde po staletí udržovala mozaikovitý charakter krajiny s kombinací keřových a bylinných porostů, které poskytovaly vhodné podmínky pro vývoj druhu. Po jejím útlumu ve 20. století začala být řada lokalit opouštěna a postupně zarůstala. Krátkodobě může absence hospodaření vést ke zlepšení podmínek, avšak dlouhodobě dochází k takovému zahuštění vegetace, že vhodné živné keře z lokality mizí a bourovec zde není schopný přežívat.

Nevhodné hospodaření

Jedním z významných ohrožení je intenzifikace hospodaření, zejména přeměna křovinatých strání na intenzivně využívané pastviny nebo ovocné sady. Tento typ zásahu vede k úplné destrukci keřových porostů a tím i ke ztrátě vhodných stanovišť pro vývoj bourovce.
Riziko představují také nevhodně prováděné zásahy, například rozsáhlé prořezávky vegetace prováděné ve špatně zvoleném termínu. Ty mohou vést k přímému zničení málo pohyblivých vývojových stadií bourovce (zejména housenek a kukel) a v krajním případě k likvidaci celé populace na lokalitě.

Chemizace krajiny

Používání herbicidů, insekticidů a dalších agrochemikálií může způsobit přímou mortalitu housenek i dospělců bourovce, případně negativně ovlivnit jeho živné dřeviny. Zvláště ohrožené jsou populace nacházející se v blízkosti intenzivně obhospodařovaných polí a sadů.

Fragmentace krajiny

Všechny výše uvedené faktory přispívají k postupnému rozpadu metapopulační struktury. Zánik menších nebo propojujících subpopulací vede k izolaci zbylých populací, čímž se zvyšuje jejich zranitelnost vůči lokálním zánikům. Dlouhodobá izolace zároveň snižuje genetickou variabilitu a zvyšuje riziko negativních dopadů inbreedingu.