Biologie a ekologie druhu

Zvonovec liliolistý je vytrvalá bylina světlých lesů. Může dorůstat výšky až přes jeden metr, ale zpravidla jsou lodyhy vysoké 40–90 cm, a v zemi je ukotven silným větveným řepovitým nebo vřetenovitým kořenem. Lodyhy mohou vyrůstat jednotlivě nebo v trsech tvořených i více než deseti lodyhami. Přízemní listy se srdčitě okrouhlou čepelí a dlouhým řapíkem brzy zasychají. Olistění lodyhy je odlišné: střídavé listy jsou obvejčité až široce eliptické, dolní krátce řapíkaté, ostatní přisedlé klínovou bází. Zvonovec kvete v červenci až srpnu. Vytváří bohaté laty bleděmodrých květů, které převisají na tenkých květních stopkách. Vonné květy jsou opylovány hmyzem, který je lákán nektarem produkovaným miskovitým nektáriem. V zakřivených tobolkách hruškovitého tvaru uzrávají zploštělá rezavě hnědá semena 2–2,5 mm velká. Semena se šíří větrem.

Zvonovec upřednostňuje polostinná stanoviště jako jsou světlé lesy či okraje pasek. Za typický biotop pro zvonovec lze zřejmě považovat světlé subxerofilní doubravy (světlé bezkolencové doubravy s přechody k doubravám mochnovým) a dubohabřiny. Vyskytuje se i na lesních okrajích, v křovinách, mezofilních až vlhkých loukách a výjimečně ve smrkové monokultuře. Roste hlavně na zásaditých půdách vznikajících na silikátových substrátech i na vápencích.