Nahoru

Příčiny ohrožení

Bobr evropský (Castor fiber)

Bobr evropský byl na území České republiky vyhuben přibližně v polovině 18. století. V 18. a 19. století byli bobři zejména v jižních Čechách chováni v několika bobrovnách.  V 19. století byli bobři úspěšně vysazeni na panství Schwarzenbergů v oblasti dnešní NPR Stará řeka.  Z důvodu narušování hrází toků u Třeboně a z toho vyplývající obavy, že by se při povodňových průtocích hráze prolomily a ohrozily Třeboň a přilehlé okolí, začali být bobři přibližně po 30 letech výskytu ve volné přírodě opětně pronásledováni. Zřejmě poslední bobr z této reintrodukce byl vykopán u Nežárky v roce 1876 a předán do bobrovny u rybníka Rožmberk.
Historie výskytu bobra u nás a na území Evropy je důkazem skutečnosti, že hlavním faktorem ovlivňujícím početnost populací bobra bylo pronásledování a obhospodařování krajiny člověkem. Bobr byl loven jak užitkově (pro hustou kožešinu, chutné maso a výměšky kožních žláz používané v lékařství a voňavkářství (tzv. bobří stroj, castoreum), tak ze snahy omezit škody, které bobr působil v kulturní krajině. Negativní dopad na početnost bobrů u nás mohl mít dále i úbytek vhodných biotopů pro jejich existenci (mizející lužní lesy a mokřady, nedostatek dřevin u vodních toků a nádrží).
V současné době je dle naší legislativy zvláště chráněným druhem, nicméně vzhledem k současnému růstu populace a přibýváním konfliktních situací vzrůstá intenzita nelegálního lovu a likvidace bobřích sídel. Je-li obojí provedeno v nevhodnou dobu, může dojít i k trvalé eliminaci bobřího osídlení. Tyto faktory tedy stále patří k hlavním příčinám ohrožení populace bobra v ČR. Dalším významným ohrožujícím faktorem je snižující se prostupnost krajiny a vodních toků. Vlivem přítomnosti migračních bariér v krajině dochází jak k častým střetům zvířat s dopravními prostředky, tak k omezené komunikaci či přímo izolaci jednotlivých populací, což může mít z genetického hlediska negativní dopady na jejich početnost a vývoj. Ostatní ohrožující faktory působí spíše v lokálním měřítku a jejich negativní dopad lze měřit spíš na úrovni jedinců. Patří mezi ně např. výstavba a opravy komunikací, zásahy do vodního režimu ohrožující biotop bobrů, intenzivní silniční a železniční doprava, lesní a zemědělské hospodaření v okolí toků či lodní doprava.