Rozšíření

Rozšíření rdestu dlouholistého je možné popsat jako severní, slabě suboceánické a cirkumpolární. V Evropě roste převážně v její severní polovině a zcela chybí ve Středozemí. Přibližně ve stejných zeměpisných šířkách se vyskytuje i v Asii a Severní Americe. Všude se vyskytuje vzácně, avšak v čistých jezerech chladného pásma je schopen vytvářet rozsáhlé souvislé porosty, připomínající svých charakterem podvodní louky.

V Čechách byl v minulosti rdest řídce roztroušen od nížin do pahorkatin. Spolehlivé údaje o jeho dřívějším výskytu jsou známy z Českolipska (řeka Ploučnice), z Prahy (zde při okraji řeky Vltavy v mírnějším proudu vody), okolí Písku (řeka Otava a rybníky), Chlumce nad Cidlinou (rybníky) a z oblasti mezi Týništěm nad Orlicí a Hradcem Králové (řeka Orlice, mrtvá ramena a tůně).

Lokality v okolí České Lípy, Písku a Chlumce nad Cidlinou zanikly již asi v první polovině 20. století. V Praze ve Vltavě byl tento druh pozorován naposled v r. 1984 a v dalších letech již nebyl nalezen. V Dolním Poorličí se do roku 1984 zachovaly čtyři lokality. Od té doby počet lokalit dále klesal. Na předposlední české lokalitě rdestu dlouholistého – v Jezuitském jezeře (tůni Orlice) v Malšovicích u Hradce Králové – bylo ještě v roce 1987 odhadováno asi 100 000 lodyh rdestu dlouholistého, jenže v následujících dvou letech tato obrovská populace prakticky vyhynula v důsledku eutrofizace tůně.

V létě roku 1995 zůstala již pouze poslední lokalita výskytu rdestu dlouholistého v ČR. Ta se nachází ve slepém rameni Orlice v Malšově Lhotě - Hradci Králové, nyní PCHP Rameno u Stříbrného rybníka (slepé rameno Orlice do něhož ústí Stříbrný potok a odtok ze Stříbrného rybníka). Rychlost ústupu druhu je vysoká. V roce 1999 byla ještě pozorována mírně se zvětšující populace rdestu dlouholistého po povodni, která proběhla v roce 1997. V následujících letech se populace zmenšovala až do současného kritického stavu, kdy na lokalitě přežívá pouze několik jedinců.