Biologie a ekologie druhu

V rozsáhlé oblasti výskytu sýčka obecného, jejíž šířka přesahuje 9 000 km, můžeme najít celou škálu velmi různorodých biotopů. Jedná se jak o přírodní biotopy (např. lokality stepního charakteru, skalnaté svahy, říční terasy, horské louky, polopouště či pouště), tak o biotopy antropogenní, tj. vzniklé vlivem člověka (např. louky, pastviny, parky, zahrady, sady). V severní a střední části areálu je sýček druhem nižších a středních poloh převážně do 600 m n. m. Jinak je tomu v jižní části jeho areálu, v které je tento druh přítomen i ve výškách nad 1000 m n. m. V pohoří Pamír, v Tádžikistánu či Turecku se tato drobná sova vyskytuje dokonce v nadmořských výškách nad 4000 m n. m.

Ve střední Evropě sýček obecný osídluje otevřenou a pestrou zemědělskou krajinu v nižších polohách, zejména však lidská sídla a jejich okolí. Souvislým lesům či rozlehlým lánům polí se tento druh naopak vyhýbá.

Na počátku 20. století tato sovička hnízdila v stromových dutinách v ovocných sadech, v hlavatých vrbách, v okrajích řídkých lesů či polních hájů. Avšak v současnosti jsou její hnízdiště omezena pouze na lidská sídla. Např. se jedná o větrací šachty, otvory ve zdech či fasádách, dutiny pod střešní krytinou či zděné holubníky. Pro zlepšení nabídky hnízdních možností jsou pro sýčky vyvěšovány speciální budky, tzv. sýčkovníky.

Sýčci vytváří dlouhodobé páry a stejně tak jsou věrni svému domovskému okrsku. Jeho velikost se v průběhu roku mění od jednotek po desítky hektarů. Zejména v jarních měsících se samci ozývají hlasem, který připomíná táhlé stoupající „půůůjď“. Sýčky, tj. samce i samici, je však možné zaslechnout v průběhu celého roku, poněvadž se ozývají  širokou paletou až dvaceti různých hlasových projevů.

Rozmnožování sýčků probíhá v dubnu či květnu, kdy samička klade do dutiny 4 – 6 bílých vajíček, které zahřívá 27 - 33 dnů. V období inkubace vajíček a po dobu 16 dnů po vylíhnutí mláďat je samice závislá na potravě donášené samcem. Poté už se do krmení mláďat zapojuje i samice. Mladí sýčci opouští hnízdní dutinu ve věku 28 - 32  dnů, avšak plné vzletnosti dosahují až ve věku 40 – 45 dnů. Mláďata zůstavají v okrsku rodičů do počátku podzimu, poté se rozsídlují nejčastěji do vzdálenosti 20 km. Do reprodukce se mladí sýčci zapojují příští rok.

Složení potravy sýčků záleží na ročním období a oblasti výskytu. Obecně, i vzhledem k velikosti této sovy, tvoří potravu drobná kořist. Jedná se zejména o drobné savce (např. hraboš polní, myšice křovinná, myš domácí), hmyz (např. kobylky, sarančata, škvoři, střevlíci, chrousti), ptáci (např. vrabec polní a domácí, rehek domácí). Důležitou složku potravy této sovy tvoří žížaly. Části potravy (peří, kosti, zuby, krovky aj.), kterou sýčci nestráví, vylučují formou vývržků.

Mezi predátory sýčků náleží větší sovy (např. výr velký, puštík obecný), dravci (např. káně lesní, jestřáb lesní, krahujec obecný, sokol stěhovavý, luňák červený) a savci (kuna skalní, lasice hranostaj, liška obecná, kočka domácí, potkan obecný). Vajíčka sýčků mohou sloužit jako potrava např. pro straku obecnou, veverku obecnou či plcha velkého.