Příčiny ohrožení

V současnosti je v České republice sýček obecný druhem úzce vázaným na lidská sídla a na lidskou činnost v blízkém okolí jeho hnízdišť. A právě vazba na člověka, ve spojení s dalšími faktory, přivedla tuto drobnou sovu na pokraj vyhynutí. Sýčky ohrožují zejména antropogenní pasti v lidských sídlech a nedostatek kořisti v jeho lovištích na obhospodařovaných pozemcích. Další příčiny ohrožení sýčků jsou spjaty s rozvojem civilizace, sýčci hynou na rušných komunikacích po střetu s vozidly, narážejí do prosklených ploch, které nevidí, protože se v nich odráží okolní vegetace nebo je pro ně smrtící elektrický výboj po jejich usednutí na trafostanici či sloup vedení elektrického napětí. Mezi faktory, které ovlivňují početnost sýčků, náleží i nedostatek bezpečných hnízdišť a úkrytů či nepřízeň počasí. Dalším vlivem, pro který by už v 21. století nemělo být místo, je pronásledování této drobné sovičky člověkem. Výše uvedené faktory způsobily a nadále působí, že dříve plošný výskyt tohoto druhu se změnil na výskyt izolovaných subpopulací malé početnosti či přežívání izolovaných párů či posledních jedinců. V následujícím textu je uveden popis vybraných příčin ohrožení sýčků na našem území. Ucelený přehled faktorů, které negativně ovlivňují početnost této sovy u nás, je uveden v záchranném programu.

Antropogenní pasti

Významným faktorem mortality sýčka, ale i dalších ptačích druhů, jsou úhyny v technických pastech, zejména v zemědělských areálech. Jedná se převážně o různé typy nádrží, ve kterých se sýčci utopí (např. napáječky pro dobytek, sudy pro zachycování dešťové vody) nebo různé dutiny, kam sýčci zaletí, ale již nejsou schopni se dostat ven a hynou. Jedná se např. o duté betonové sloupy, vertikálně stojící roury, vertikální dopravníky, potrubí vzduchotechniky, větrací komíny stájí hovězího a vepřového dobytka, svody dešťové vody a či běžné a všudypřítomné komíny.

Nedostatek a nedostupnost kořisti

Jednou z hlavních příčin dramatického úbytku sýčka obecného, i mnoha dalších druhů naší kulturní krajiny, představuje intenzifikace zemědělského hospodaření spojená se změnami ve struktuře krajiny, s rozsáhlou aplikací chemických přípravků, s degradací či vymizením loveckých biotopů a s pěstováním několika málo plodin. Těmito změnami došlo v krajině k podstatnému zmenšení potravní nabídky pro tuto drobnou sovu. Sýčci, kteří běžně hledají potravu ve vzdálenosti 200 – 300 m od jejich hnízda, jsou tak nuceni k vzdálenějším přeletům, což negativně ovlivňuje jak úspěšnost hnízdění, tak i jejich vlastní přežívání.

Nedostatek bezpečných hnízdišť a úkrytů

Nedostatek bezpečných hnízdišť a úkrytů je zapříčiněn jak jejich přímým zánikem, tak zvýšeným predačním tlakem. V současnosti sýčci ovocné sady, porosty hlavatých vrb, stromořadí, ale i okraje řídkých lesů či polní háje, ve  kterých byly jejich hnízdiště před stolety, již neobývají. Tento druh se přizpůsobil hnízdění v hospodářských a obytných objektech. Avšak ani budovy nepředstavují pro sýčky bezpečná hnízdiště a úkryty (viz antropogenní pasti). V některých oblastech nastávají problémy i s přístupností objektů po jejich rekonstrukcích. Městské populace sýčků mohou být nepříznivě ovlivňovány zateplováním panelových domů. Při zabezpečování otvorů na stavbách, např. jejich zakrytím, nedochází jen ke ztrátě vhodného stanoviště, ale může dojít i k přímým úhynům ptáků, kteří zůstanou uvězněni uvnitř.

Důležitým negativním faktorem podílejícím se na ústupu populace sýčka obecného je zvýšený predační tlak. V posledních desetiletích výrazně přibylo synantropních kun skalních, které jsou predátory jak mladých, tak dospělých jedinců. Nezanedbatelné počty sýčků, zejména nezkušených mláďat, jsou uloveny také kočkami či potkany. Mezi další predátory této sovy patří všudypřítomná liška obecná nebo káně lesní.

Pro zlepšení hnízdní nabídky pro sýčky jsou vyvěšovány speciální budky, tzv. sýčkovníky, které jsou zabezpečeny proti vniknutí predátorů, zejména kuny skalní.

Fragmentace a izolovanost populací

Dříve byl sýček naší nejběžnější a nejpočetnější sovou. V důsledku výše uvedených vlivů na našem území dnes přežívají už jen malé a izolované subpopulace nebo dokonce páry či pouze osamocení jedinci. Početnost izolovaných subpopulací je bezprostředně závislá na hnízdní úspěšnosti a lokálním přežívání jedinců. Za této situace může dojít k rychlému poklesu jejich početnosti, poněvadž jakékoliv ztráty způsobené vlivem negativních faktorů nejsou kompenzovány imigrací jedinců z jiných oblastí. S výše uvedeným rozpadem plošného výskytu je spjata i ztráta genetické variability, která snižuje šance na dlouhodobé přežívání jak jedinců, tak i  jednotlivých subpopulací.