Biologie a ekologie hvozdíku písečného českého
Dianthus arenarius subsp. bohemicus
Hvozdík písečný český je vytrvalá rostlina. Je vázán na hrubý štěrkopískový podklad s velmi nízkým obsahem humusu. Upřednostňuje stanoviště s přímým osluněním, snáší i mírné zastínění a díky silnému kůlovitému kořenu může přežít silné vysychání půdy.
Po vyklíčení semene následuje rychlý růst. Rostlina ve stáří 5 týdnů má již 8 lístků a v jejich paždí se objevují nové růžice. Tento rychlý vývoj jí umožní vytvořit dostatečné množství zásob před začátkem zimy. Následující rok již rostlina tvoří trs a kvete 1–2 květy. Vykvétá v první polovině června a jednotlivé květy lze spatřit až do listopadu. Hvozdík je opylován zejména nočními motýly (např. můra kartouzková, kovolesklec gama, lišajové), méně denními opylovači (pestřenky, včely, dvoukřídlý hmyz).
Rostlina se rozmnožuje generativním (pohlavním) i vegetativním (nepohlavním) způsobem. Generativní množení zajišťují semena, která umožňují šíření na větší vzdálenost od mateřské rostliny. V polovině července dozrává v tobolkách 25–30 semen. Ta se na větší vzdálenost rozšiřují pouze za silného větru, neboť nemají žádný létací mechanismus pro šíření v běžných povětrnostních podmínkách. Při vegetativním rozmnožování vytváří rostlina už ve stáří několika týdnů v paždí listů nové růžice. Postupně tak může vzniknout velký trs, který se následně může rozpadnout na více (geneticky identických) jedinců.
