Bekasina otavní – Vysočina

Gallinago gallinago
V minulosti byla bekasina otavní běžným hnízdícím druhem na většině území České republiky, od nížin po horské oblasti. Od 70. let 20. století ale její početnost dramaticky klesá, odhady ukazují o více než 90 %. Při posledním mapování (2014–2017) byla populace odhadnuta na pouhých 400–600 párů.

Biologie a ekologie druhu

Bekasina otavní je středně velký bahňák z čeledi slukovitých (Scolopacidae), typický dlouhým rovným zobákem, kterým vyhledává potravu v mělkých mokřadech a podmáčených loukách. Dorůstá délky 25–28 cm a v rozpětí křídel měří 44–47 cm. Samec i samice jsou zbarveni stejně – svrchu hnědě se světlými pruhy a tmavým skvrněním, spodina těla je bílá.
Druh je vázán na vlhké a podmáčené louky, rašeliniště, slatiniště či okraje rybníků. Preferuje nízký travní porost, který je pravidelně sečený nebo spásaný, a otevřené plochy bez souvislého porostu dřevin. Potravu tvoří larvy hmyzu, žížaly, drobní korýši a plži, které získává sondováním půdy zobákem.

Bekasina otavní v travním porostu.

Foto: Bohumi Fišer

Bekasina se na hnízdiště vrací od března, od poloviny dubna probíhá hnízdění. Typické jsou svatební lety samců, při nichž vydávají zvuk připomínající mečení (tzv. „mekání“), vznikající chvěním vnějších ocasních per. Hnízdo je umístěno na zemi v hustší vegetaci, snůška obvykle obsahuje čtyři vejce. O mláďata pečují oba rodiče a vzletnosti dosahují zhruba po pěti týdnech. Druh je tažný, zimuje v jižní a západní Evropě a Africe.

Pohled do hnízda bekasiny otavní se čtyřmi vejci.

Foto: Jiří Neudert

Rozšíření

Bekasina otavní hnízdí na rozsáhlém území Eurasie. Jedná se o převážně tažný druh, evropští ptáci zimují v jižní a západní Evropě, Africe (jižně po rovník) a na Britských ostrovech. Evropa tvoří přibližně 35 % celosvětového areálu rozšíření druhu a její populace je zde odhadována na 2,63–3,63 mil. párů. Trend její početnosti je aktuálně klesající, a to jak v Evropě, tak v celosvětovém měřítku.

V České republice byla bekasina přibližně do 60. let 20. stol. běžně rozšířeným druhem a hnízdila na většině území od nejnižších poloh až po horské oblasti. V průběhu 70. a 80. let však začala ubývat. Dnes již z řady oblastí vymizela a její výskyt je omezen na poslední zbytky vhodných mokřadních biotopů. Na Vysočině, kde přetrvaly vhodné rašelinné a podmáčené louky, se nachází jedno z jádrových hnízdních území v rámci celé ČR. V regionu je dnes evidováno přes 200 hnízdních lokalit, z nichž největší koncentrace leží v Jihlavských a Humpoleckých vrších. Všechna hnízdiště však nejsou obsazována každoročně. Podle aktuálních průzkumů se zde může vyskytovat až 10 % celkové české populace.

Status ochrany

Evropská směrnice o ochraně volně žijících ptáků (2009/147/ES) – druh zařazený do Přílohy II a III.
Zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. - zvláště chráněný druh živočicha, prováděcí vyhláška č. 395/1992 k tomuto zákonu - druh silně ohrožený (SO).
Červený seznam obratlovců ČR – druh ohrožený (EN)
Druh chráněn též Bonnskou úmluvou a související dohodou AEWA a Bernskou úmluvou

Příčiny ohrožení

Hlavním důvodem úbytku je ztráta vhodných biotopů. Nejvýznamnější negativní faktory jsou:

Odvodňování rašelinišť a podmáčených luk prostřednictvím meliorací a odvodňovacích kanálů.
Zarůstání lokalit bez pravidelné péče (rákosiny, náletové dřeviny).
Intenzivní zemědělské hospodaření, zejména nevhodná pastva a seč v době hnízdění.
Fragmentace krajiny a výstavba (např. rybníků, liniových staveb).
Lov na tahu, zejména ve Francii se odhaduje odstřel až 1,5 milionu jedinců ročně.

V důsledku těchto faktorů došlo na Vysočině během posledních padesáti let k dramatickému snížení početnosti, přestože region dnes představuje klíčovou oblast pro přežití druhu v ČR.

Regionální akční plán

Cílem regionálního akčního plánu (RAP) pro Vysočinu je stabilizovat populaci bekasiny otavní na minimálně 500 hnízdních párů a udržovat alespoň 200 hnízdních lokalit na ploše přes 1 000 ha.

Hlavní opatření zahrnují:

Péče o biotopy – obnova a údržba rašelinišť, podmáčených luk a mokřadů, pravidelná seč a pastva, odstraňování náletových dřevin, vytváření mělčin u rybníků.
Ochrana hnízd – lokalizace hnízd a zajištění klidového režimu v době hnízdění.
Monitoring a výzkum – sledování obsazenosti lokalit, využití akustických záznamníků, případně telemetrie pro zjištění pohybu ptáků.
Výchova a osvěta – vycházky pro veřejnost zaměřené na pozorování toku bekasin, informování vlastníků a uživatelů pozemků o potřebách druhu.
Právní ochrana lokalit – postupné zařazování nejvýznamnějších hnízdišť mezi maloplošná zvláště chráněná území či do krajské databáze evidovaných lokalit ochrany přírody (ELOP).

Díky těmto opatřením má Vysočina potenciál stát se modelovým regionem ochrany tohoto ohroženého bahňáka a současně i řady dalších druhů vázaných na mokřadní

Mládě bekasiny otavní.