Jeřábek lesní – Olomoucko

Biologie a ekologie druhu

Jeřábek lesní je stálý druh. Optimálním biotopem jsou rozsáhlé, věkově a prostorově strukturované pralesovité porosty s dominancí smrku, jedle, buku v příměsi s dalšími dřevinami (jasan, javor klen). Nezbytná je přítomnost listnatých druhů dřevin (jeřáb, vrby, olše, bříza a líska), podrost brusnice borůvky a brusinky, které poskytují jeřábkovi potravu ve formě plodů, pupenů a jehněd. Vítaným zdrojem živočišné složky stravy především mláďat, ale i dospělých ptáků jsou mraveniště. Jeřábek vyhledává lesní světliny, zarůstající paseky, lesní cesty a přechody mezi různými typy lesa.

Tok probíhá na podzim (září – říjen), kdy se samci ozývají a vymezují si svá teritoria, a na jaře (březen a první polovina dubna), kdy lákají samičky k páření. Hnízdění probíhá v dubnu až květnu. Hnízdo tvoří jamka v zemi ukrytá u paty stromu nebo mezi kamením či v křoví a je vystlaná listím, trávou a peřím. Samice snáší obvykle 8–12 vajec, které sama zahřívá. Kuřata se líhnou po 22–25 dnech, velmi rychle rostou a ve věku dvou týdnů jsou vzletná. Nejprve se živí pouze hmyzem, později přecházejí na rostlinnou stravu. S rodiči zůstávají přibližně tři měsíce.

Samec jeřábka lesního, foto Petr Šaj

Rozšíření

Jeřábek lesní je palearktický druh vyskytující se od západní Evropy po Dálný východ. V České republice je výskyt jeřábka soustředěn do tří jádrových oblastí: 1. Šumava, Novohradské hory a Blanský les, 2. Jeseníky, Králický Sněžník a Rychlebské hory, 3. Moravskoslezské Beskydy, Javorníky a Vsetínské vrchy. Méně početný je i v dalších horských oblastech, např. Bílé Karpaty, Hostýnské vrchy.

Biotop jeřábka lesního, foto: Miroslav Havira

Status ochrany

• Evropská směrnice o ochraně volně žijících ptáků (209/147/ES) – druh zařazený do Přílohy I a II
• Zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. - zvláště chráněný druh živočicha, prováděcí vyhláška 395/1992 k tomuto zákonu - druh silně ohrožený (SO).
• Červený seznam obratlovců ČR - druh zranitelný (VU).

Příčiny ohrožení

Nevhodné způsoby lesnického hospodaření

Nevhodné způsoby lesnického hospodaření spočívají především v holosečném způsobu mýtní těžby, využívání těžké mechanizace a odstraňování pionýrských druhů dřevin. Jeřábkovi nevyhovují stejnorodé smrkové porosty, někdy také bukové nebo smíšené porosty smrku a buku, v nichž chybí pionýrské a bobulonosné druhy dřevin, jejichž plody a květenství představují významnou součást jeho potravy.

Smrkové porosty tohoto typu jsou na území CHKO Jeseníky nejčastějším typem lesního prostředí. Pionýrské dřeviny se na holinách objevují až několik let po výsadbě, avšak po zapojení porostů cílovými dřevinami zpravidla postupně mizí. K jejich úbytku může docházet v důsledku jejich odstraňování při výchovných zásazích, zastínění okolními dřevinami nebo dlouhodobého poškozování zvěří.

Vysoké stavy spárkaté zvěře a černé zvěře

Vyšší stavy zvěře negativně ovlivňují kvalitu lesních biotopů. Intenzivní okus omezuje obnovu pionýrských a bobulonosných dřevin a může vést k jejich postupnému úbytku až lokálnímu vymizení.

Rušení

Významným rizikovým faktorem jsou sportovně-rekreační aktivity v období rozmnožování jeřábka a v zimním období. Problémem je rušení – pohyb lidí mimo značené cesty, volně pobíhající psi, nelegální vjezdy motorek a čtyřkolek či jiných motorových vozidel.

Regionální akční plán

Cílem regionálního akčního plánu (RAP) je nastavit takovou péči o lesní biotop, která zajistí udržení stabilní a životaschopné populace jeřábka lesního a umožní jeho rozšíření na všechny potenciálně vhodné plochy v CHKO Jeseníky.

Hrubý Jeseník patří k několika málo oblastem v České republice, které mají potenciál pro dlouhodobý výskyt životaschopné populace jeřábka lesního. V letech 2016–2023 však na části území CHKO a ptačí oblasti Jeseníky došlo v důsledku kůrovcové gradace k rozsáhlému rozpadu lesních porostů a následné intenzivní těžbě. Tyto změny významně ovlivnily strukturu lesních porostů a tím i podmínky vhodné pro výskyt jeřábka.

Při obnově postižených porostů je proto žádoucí uplatňovat postupy zohledňující ekologické nároky tohoto druhu. Důležité je zejména zachování dostatečného podílu pionýrských a bobulonosných dřevin a jejich ochrana před okusem zvěří. Vhodná struktura porostů by měla poskytovat dostatek potravních zdrojů i potřebné krytové podmínky. Nezbytnou součástí ochrany druhu je spolupráce se správci lesů, systematický monitoring jeho výskytu a podle potřeby také cílený aktivní management.

V lesních ekosystémech Jeseníků lze jeřábka lesního považovat za indikační i deštníkový druh. Jeho výskyt může poukazovat na zachovalost a rozmanitost lesního prostředí. Opatření zaměřená na zachování a obnovu vhodných podmínek pro jeřábka zároveň podporují výskyt dalších druhů organismů vázaných na pestré a členité lesní ekosystémy.