Rosnatka prostřední a anglická na Třeboňsku
Drosera intermedia, Drosera anglica
Rosnatka prostřední a rosnatka anglická jsou masožravé vytrvalé byliny, které jsou v České republice na hranici vyhynutí. Rostou jen na několika lokalitách. Oblast Třeboňské pánve a přilehlé části Českomoravské vrchoviny byly historicky hlavními centry jejich rozšíření, avšak kvůli drastickému úbytku stanovišť dnes v tomto regionu přežívají poslední populace. V Červeném seznamu jsou obě rosnatky řazeny mezi kriticky ohrožené druhy. Jejich záchrana vyžaduje kombinaci specifické péče o zbývající biotopy, dosev semen in situ, zakládání náhradních populací z rostlin předpěstovaných ex situ a komplexní ex situ ochranu.
Biologie a ekologie
Oba druhy jsou klonální masožravé byliny (hemikryptofyty), které zimní období přežívají v podobě přezimovacích pupenů – hibernakulí. Růst zahajují v květnu po prohřátí půdy. Drobné bílé květy se objevují od června do srpna. Rosnatka anglická začíná kvést zpravidla dříve (od poloviny června) než rosnatka prostřední (často až po polovině července). Na podzim listy odumírají. Rostliny jsou velmi morfologicky variabilní v závislosti na podmínkách stanoviště. Rozmnožují se převážně semeny, jsou ale schopny se množit i vegetativně. Vyžadují otevřená, plně osluněná a silně zvodnělá rašeliništní stanoviště. Jsou to konkurenčně velmi slabé druhy:
Rosnatka prostřední
Z našich rosnatek je nejvíce vázána na vodu, roste často přímo z vody či v submerzní formě v oligotrofních nevápnitých tůních s nízkou vodivostí.
Rosnatka anglická
Má širší ekologickou amplitudu, toleruje vyšší obsah vápníku i minerálů, a proto roste nejen na vrchovištích, ale i na prameništních slatiništích v rašelinných loukách.
Rozšíření
V jižních Čechách bylo Třeboňsko historicky hlavním centrem rozšíření obou druhů. V současnosti je však situace v tomtoregionu kritická:
Rosnatka prostřední
V minulosti obývala na Třeboňsku cca 10 lokalit (zejména okraje rybníků). Dnes prokazatelně přežívá na posledních dvou snad původních lokalitách – ve výtopě rybníka Vizír a na jižním břehu Záblatského rybníka. Na lokalitě Příbrazský rybník v nedávné době vymizela, ale byla zde úspěšně odebrána semenná banka. Mimo Třeboňsko roste přirozeně v Českém lese, ostatní recentní lokality jsou jistě nebo pravděpodobně výsledkem výsadeb.
Rosnatka anglická
Historicky se na Třeboňsku vyskytovala na asi 20 lokalitách. Do dnešních dnů se zachovala jediná – na lučním prameništi Hovízna. Na lokalitě Žemlička a v národní přírodní rezervaci Brouskův Mlýn je aktuálně nezvěstná (na Žemličce byli poslední 3 jedinci pozorováni v roce 2022). Mimo Třeboňsko se v České republice vyskytuje v Krušných horách, na Šumavě a ojediněle v Krkonoších.
Příčiny ohrožení
Hlavní příčinou dramatického ústupu obou druhů je přímá fyzická likvidace a dlouhodobá degradace jejich specifických stanovišť.
Destrukce rybničních litorálů (rosnatka prostřední)
Většina původních lokalit byla zničena nešetrným vyhrnováním rybničních břehů. Přežívající fragmenty ničí intenzivní rybniční hospodaření – hnojení, splachy živin z polí a udržování trvale vysoké vodní hladiny.
Změna managementu luk (rosnatka anglická)
Tradiční slatiništní louky byly masivně likvidovány melioracemi (odvodněním), hnojením či rozoráním pro intenzivní zemědělství.
Sukcese a zarůstání
Absence ručního kosení a pastvy vedla k tomu, že zbylá prameniště po upuštění od hospodaření zarostla expanzivními travinami (rákos, bezkolenec), vysokými ostřicemi a náletovými dřevinami (vrby, břízy, borovice).
Klimatická změna a sucho
Častější letní přísušky v posledních letech způsobují pokles hladiny podzemní vody, vysychání a mineralizaci rašelinišť, což radikálně urychluje degradaci stanovišť.
Extrémně malé populace
Současné populace čítají pouhé jednotky (rosnatka anglická) až nízké stovky, při nepříznivých podmínkách jen desítky (rosnatka prostřední), jedinců. Jsou izolované, vykazují nulovou metapopulační dynamiku a jakýkoliv náhodný výkyv prostředí (včetně mechanického zničení rytím černé zvěře) může vést k jejich rychlému zániku.